Dnešní příspěvěk je malým kvízem.
Tradičním stavebním postupem je zasekání instalací do vyzděné stěny. Předpokládá se, že drobná drážka významně neovlivní vlastnosti zdiva. Posouzením únosnosti mohou být v konkrétním případě hloubka, poloha či směr drážky omezeny či zakázány. Z hlediska tepelně technických vlastností zdiva se s jejich vlivem v běžných výpočtech ani nepočítá, neboť se předpokládá jejich nevýznamnost co do zásahu do zdiva a rozptýlení ve stavbě.
Všichni však víme, že cihla – zdivo – má vlastnosti jako celek, nikoli jako rozsekané drážkami. U moderních dutinových cihel izolují uzavřené dutiny v jejich struktuře. Když ji tedy narušíme, vlastnosti jsou omezeny.
No a? Jde přeci jen o tenkou drážku a navíc se to tak dělá, řeknete si?
Tak schválně, tipněte si, kolik procent z plochy stěny je rozsekáno na fotografii níže. A je to málo nebo hodně?
Tak schválně?
Je to cca 15%. Vezmete při přejímce materiálu 15% rozsekaného materiálu a naskládáte ho do jedné stěny vedle sebe? Jistě, jak kdy to vadí.
U jednovrstvého zdiva bez zateplení je situace jiná, než, když je provedeno zatepelní. Jinak je tomu při vyšším požadavku na vzduchotěsnost objektu a u středních stěn budou jiné požadavky akustické… Příspěvkem jsme jen chtěli říci, že když se instalace sejdou (a toto stále není extrémní případ, ale celkem běžná praxe, s dobrým přístupem řemeslníků – lze se setkat s vysypanou stěnou po necitlivém doteku kanga), určitě nejde o nezanedbatelný vliv a někdy je vhodné řešit záměnu materiálu na inkriminovanou stěnu. Otázka laiků, kteří plánují stavět totiž zní: ,,Z čeho budu stavět?“ A jaká je odpověď? …“ To záleží na….“
