Každá kultura i komunita si v historii vytvářela vlastní legendy. I jednotlivá řemesla mají své pověsti a báchorky. Stavebnictví nevyjímaje. My si vezmeme na paškál moderní pohádky – různá tvrzení a „zaručené pravdy“ od hospodských stolů. A nejen z nich, nýbrž i z reklamních letáků…

Pojďme hned na věc a otevřeme otázku izolačních nátěrů.

mytologie1Termoizolační nátěry fasád představují samostatnou kapitolu tepelných izolací převzatých z vesmírného výzkumu. Tam se na velmi tenké základní (nebo chcete-li podkladní) vrstvy nanáší velmi tenké izolační vrstvy a to ještě při malých plochách. A zde je těžiště celého problému, porovnáme-li energetickou bilanci velmi tenké konstrukce o tloušťce cca 1-5 mm bez izolačního nátěru a s izolačním nátěrem, který tvoří 50-100% původní tloušťky, vyjde nám velká termoizolační účinnost nátěru. Rovněž při testováních těchto nátěrů v laboratořích je použito konstrukcí, které mají velmi malé tloušťky v porovnání s běžnými stavebními konstrukcemi.

Při aplikaci takového nátěru jako hlavního izolantu na fasádu budovy, vystavěnou z běžného materiálu při tloušťce obvodových konstrukcí cca 300 – 500 mm, bude termoizolační účinnost tohoto nátěru velmi nízká právě z důvodů celkových tloušťek a obzvláště při porovnání poměru cena/výkon běžného izolantu a termoizolačního nátěru. Fyzikální odůvodnění funkčnosti a principu sice zní velice zajímavě věrohodně a stojí na reálných základech, ale skutečná praxe je jiná obzvláště při aplikaci takového nátěru jako hlavního izolantu na fasádu. Celá věc ohledně termoizolačních nátěrů je vytržená ze svého ideového kontextu a tyto nátěry se začínají využívat k jinému účelu, než byly vyvinuty.

Neexistuje seriózní výzkum, který by použití termoizolačních nátěru ve stavebnictví (jako hlavního izolantu na fasádu) jednoznačně doporučil.