Nerezavějící ocel je mnohdy považována za nezničitelný materiál. „Není to jak vyřešit – dám tam nerez.“

Ve stavebnictví se nerezavějící ocel používá především pro svůj atraktivní vzhled a zvýšenou odolností proti korozi na místech, kde je vystavena povětrnostním vlivům. Pojďme si o nerezavějící oceli v pár bodech říci základní informace a vyvrátit mýt o nezničitelnosti:

1) Správný název je „Korozivzdorná ocel“ (ne nerez, nerezová ocel či nerezavějící ocel).

2) Korozivzdorná ocel se nedá svařovat autogenem – sycení sváru uhlíkem způsobí ztrátu požadovaných vlastností. Používá se speciálních elektrod (MMA, TIG).

3) Vrtání do korozivzdorné oceli vyžaduje chlazení, malé otáčky a kvalitní vrtáky.

4) Při obrábění i návrhu z hlediska tepelné techniky se projeví „nižší“ tepelná vodivost, než u ostatních běžných kovů.

5) Korozivzdorná ocel nesmí přijít do styku s železem a uhlíkovou ocelí. Pracovní plochy, přípravky a nástroje bývají z korozivzdorné oceli. Proto se nesmí kartáčovat obyčejnými kartáči, což se často dělá na stavbě, aby se zakryly škrábance. Může za to „přitažlivost“ uhlíku a chromu, který způsobuje pasivitu proti korozi u korozivzdorné oceli a při kontaktu s uhlíkem vytvoří karbid. Důsledky „kontaktu s uhlíkem“ se projeví mezikrystalovou korozí. Existují oceli s vysokým obsahem chromu, které odolávají i mezikrystalové korozi.

6) Pokud je korozivzdorná ocel austentická = nemagnetická, obvykle to znamená vyšší odolnost.

7) Korozivzdorná ocel musí být chráněna před chlorem (bazény) a solemi, prachem a usazeninami.

Dalo by se napsat ještě dalších 100 poznámek, ale naše stránky nemají suplovat odbornou literaturu. Snad vám impulz k vlastním úvahám v podobě tohoto článku přišel vhod.

Na závěr několik obrázků…

myty_8_1

myty_8_3

myty_8_2