Plíseň na zdi, plíseň za skříní, plíseň za sádrokartonem, plíseň pod kobercem, plíseň v květináči, plíseň v podhledu, plíseň v izolaci, plíseň prostě všude.
V pokračování článku o plísních si hned v úvodu odpovíme na otázku z předchozího dílu, tedy proč je tento problém nyní větší a proč před tím nebyl. Hlavním příčina celého problému je ve změně technologie provádění a užívání staveb, která se dá rozdělit do několika bodů:
1) Těsnost staveb – Dříve přes netěsná okna a dveře docházelo k odvodu vnitřní vlhkosti do vnějšího prostředí. V podstatě se jednalo o trvalé „mikro“ větrání. Dnes je tento jev díky novým materiálům a technologiím minimalizován (parotěsné pásky, PUR pěna, nové silikonové těsnění, kompresní pásky a podobě). Právě to je hlavní příčinou zvýšené vnitřní vlhkosti, čímž celá problematika plísní startuje. Rovněž tento stav vyhovuje množení a živení vlastních mykotických organizmů. Dokonalé provětrání místností může dnes fakticky zajistit pouze vzduchotechnika (nucené větrání).
2) Snížení vnitřní teploty – Změnou technologie vytápění (nejčastěji plynofikace) v kombinaci se zdražením vstupních surovin, došlo k efektu snížení průměrné teploty vzduchu v důsledku šetření provozních nákladů. Budovy se přestaly přetápět. Tehdy z běžných 25 °C – 27 °C klesla průměrná vnitřní teplota na 19 °C – 21 °C. V důsledku tohoto snížení teploty dochází i ke snížení povrchové teploty stěn. Stěny se začínají více prochlazovat a na kritických místech dochází ke vzniku vhodných podmínek pro růst plísní. Nejčastěji se jedná o rohy, kouty, věnce, překlady a tepelné mosty (o nich více v samostatném článku). Oproti dřívějšímu stavu tedy plísně rostou i tam, kde původně nebyly (netvrdíme, že dříve nerostly nikde). Proces zefektivňování vytápěcí soustavy musí jít ruku v ruce se zefektivňováním obálky budovy. To platí i naopak. Stejně tak by bylo chybným závěrem, že zvýšením teploty v místnosti plísně zmizí. Vzduch o vyšší teplotě dokáže pojmout více vody – je tedy vlhčí. Ze začarovaného kruhu dokáže vytrhnout pouze snížení vodního obsahu ve vzduchu větráním či odvlhčením.
3) Prádelny a sušárny – díky absenci těchto funkčních místností v budovách dochází k běžnému a častému nešvaru, který lze nazvat špatným užíváním bytu. Prádlo je práno v koupelně, nebo v kuchyni a následně sušeno na mobilních sušácích přímo v obývacích pokojích, nebo jinde v bytě. Díky tomu se pak dostává ohromné množství vody do vzduchu ve formě vodní páry, která potom na chladných konstrukcích kondenzuje. Během jednoho běžného praní a sušení se do vzduchu uvolní až několik kilogramů vody (zkuste zvážit prádlo před a po). Ta je potom přímo pohlcená konstrukcemi. V minulosti byly prádelny a sušárny běžnou praxí. Koncentrace vlhkého vzduchu byla v místnostech, kde to nevadilo. Tyto prostory byly navíc trvale větrány. Dnešní praxe je proti tomu úplně jiná. V nejlepších případech funkci prádelny a sušárny přebírá technická místnost. Ta ale nebývá dostatečně vytápěná a větraná, načež způsobuje zatuchnutí sušeného prádla. Do budoucna je nutné již v projekční fázi počítat s tím, že součástí domácnosti je praní a sušení prádla.
Právě tyto tři výše popsané aspekty jsou hlavním důvodem toho, proč až nyní nabrala problematika plísní takové rozměry. V zahraničí se tyto problémy již řeší delší dobu a rozhodně se neberou na lehkou váhu jako u nás.
V současné době se objevují nebezpečné plísně, které napadají a hubí celé živočišné druhy, ale o tom zase v příštích dílech.
