Kolega Petr Jelínek se ve vyzvaném článku zamýšlí nad fasádou jednoho domu…
Jedním z cílů architekta či autora návrhu je vymyslet takový architektonický záměr, který působí originálně a ne jen aby zapadl mezi stávající zástavbu. Tato snaha se ale ne vždy setká s dlouhodobým pochopením u investora. Na obrázku je patrný odvážný architektonický záměr, který se odkazuje na dekonstruktivistický styl. Následné technologické doplňky na fasádě ale celou snahu znehodnocují.
Zaměříme se ale na dominantu fasády, a tou jsou trojúhelníková okna. Kromě dalších jsou jejich nevýhodou pouze malé otvíravé části a problematické konstrukční řešení venkovního parapetu. U běžného parapetu dochází k odtoku vody po celé jeho délce. U těchto oken je všechna voda svedena do jednoho místa. V našem případě to bylo řešeno zatažením plechového parapetu pod dřevěnou lištu tvořící ostění okna. Je otázka, jestli toto řešení je nepropustné pro vodu. Hrozí zde, že bude docházet k zatékání dešťových vod do konstrukce dřevěné fasády a její případná degradace.
